Na světě má každý tvor svůj určený úkol.
Pavouk chytá mouchy, krtek žere žížaly, kočka myši, tak jsme se to učili na základní škole. Člověk je na vrcholu potravního řetězce a díky své inteligenci si dokáže obstarat potravu z rostlinné i živočišné říše. Přestože neustále vyvíjíme nové technologie, surový potravní řetězec nás děsí. Fuj, pavouk, co omotává svými vlákny mouchu! Fuj, kopa hnoje na poli, to smrdí. Fuj, půlka stažené srnky. Fuj, vlk, který zakousnul ovci. Zato čtyři kuřecí prsní řízky vyrovnané na umělohmotném tácku, přetažené smršťovací fólií, nakupujeme s naprostým klidem a čistým svědomím.
Člověk bojuje s přírodou už tisíce let. Aby se mohl usadit na jednom místě a věnovat se zemědělské činnosti, musel vymýtit lesy a podmanit si půdu. Narovnat řeky, aby po nich mohl plavit dřevo, postavit dráhu a silnice, aby se mohl snadno přemisťovat. Když získal větší plochy orné půdy, zasel, aby sklidil co nejvíc. Z půdy kvůli opakovaným výsevům vytěžil rychle živiny. Ke hnojení už nestačila mrva z chléva, a tak začal do půdy pumpovat chemické živiny. Tohle všechno se seběhlo v posledních 200 letech, což není z pohledu existence lidstva zas tak dlouhá doba.
Příroda se neumí bránit proti těžkým strojům nebo chemii. Zdánlivě ustoupí, ale v průběhu věků si umí vzít svůj prostor zpátky. Záplavy, bouře, mory, suchopáry, všechny projevy, které jsme si zvykli nazývat katastrofou, to jsou výkřiky Matky přírody. Volání o pomoc. Já ho slyším už dlouho. Začala jsem cestovat méně a vytvořila jsem s kamarádkou na Facebooku skupinu Cestuj a neškoď. Víc se rozhlížím kolem a už nechci pracovat pro obří korporáty, které sice mají oddělení CSR, ale zajímá je především růst a zisk na úkor malých podniků. Každý z nás má možnost volby a může pracovat třeba pro neziskovku, která šíří dobrou myšlenku.
Také slyšíte nářek? Napište mi: eva.ryznerova@hotmail.com