Neopouštěj staré (doplňte si sami: hrnek na kafe, partner) pro nové. Mnohokrát jsem opustila staré pro nové a dlouho trvalo než mi tohle přísloví začalo dávat smysl.
Když jsem byla dítě, staré oblečení dědili mladší sourozenci. Kalhoty se zkracovaly, ubíraly se centimetry v pase, ponožky se štupovaly. Dnes je kolem mě tolik nových věcí, že nevím, co si vybrat. Věřím, že všechny věci kolem nás vyzařují určitou hodnotu, nejen hmotnou, ale i duchovní, a že jejich ničením nebo zachováním se rozhoduje o dalším běhu světa. Buď se podněcuje další produkce a konzumní způsob vnímání světa, nebo se opečovává starý duch. Jen my můžeme rozhodnout o tom, jestli věc necháme dál cirkulovat, nebo zda ukončíme její životnost.
Než koupím novou věc (vybavení do kuchyně, oblečení, obuv, elektronika), přemýšlím:
- Opravdu věc nutně potřebuju nebo jen chci zalátat citové rozladění?
- Jak bych popsala věc jiným obrazem (pomáhá mi představit si ji jako člověka, rostlinu nebo zvíře).
- Jakou částku bych byla ochotná za věc utratit minimálně a maximálně?
- Jak by se změnil můj život bez věci?
- Kam věc uložím?
- Jak často budu věc používat?
- Používala tuhle věc moje babička?
Uvědomit si, že jsme součástí širšího systému a že všechno souvisí se vším. Tahle myšlenka možná zní sucharsky poučně a navádí k enviromentálním náladám. Součástí mého života je už dlouho rozhodnutí, že budu méně konzumovat. Je to jedno z mých nejlepších rozhodnutí.