Silvestrovská penízovka sametonohá v nejlepší formě.
Setkala jsem se s ní poslední den roku 2021, cestou na Ronov, výrazný vrch na západním okraji Ralské pahorkatiny. Při výšlapu na kopec jsem přemýšlela o tom, jak se v posledních letech můj život opravdu zpomalil. Byly roky, kdy jsem na Silvestra šílela, chtěla jsem připravit dokonalé občerstvení z nejlepších surovin a při všem shonu ještě dokonale vypadat. Nakonec jsem byla podrážděná a Silvestr pro mě byl obrovskou fyzickou i duševní zátěží.
Myslím si, že pomalý život je ochota ustoupit od ideálů a očekávání, vlastních i společenských. Dnes je mi úplně jedno, jestli zástupy slaví (a pokud je to baví a cítí se dobře, je to v pořádku), důležité je, že já si dovolím ráno sednout na vlak a vydat se za obyčejným dobrodružstvím. Kromě úžasu nad penízovkou sametonohou jsem se neplánovaně zúčastnila silvestrovské party pod širým nebem. Přímo na nádvoří opékali další silvestrovští návštěvníci špekáčky a závan kouře z přímého ohně pomalu vzlínal po hradbách zvětralých stoletími, na ochozu bývalého mohutného hradu zářily tobolky brslenu evropského a každý kámen promlouval v sobě nahromaděnou minulostí.
Ať je rok 2022 pomalý a ať máme čas na pozorování utajeného života!