Stává se mi to každé léto. Volají přátelé. Stav se, musíme sklidit ovoce a zpracovat ho, nebo přijde vniveč. Mám chuť říct NEMŮŽU, protože sklep je plný marmelád z loňska, ale nejde to. Před lety jsem se rozhodla (a bylo to jedno z nejlepších rozhodnutí v mém životě), že nebudu říkat NE, když můžu odpovědět ANO. Znáte ten skvělý film s Jimem Carreym Yes Man?
Navíc je mi líto ovoce, které nikdo nechce, které nestojí za pohled.
Je pomačkané, skvrnité, nepravidelné, příliš malé, červené jen z jedné strany, nesouměrné, popraskané, nakousnuté od vos, přirostlé k pecce, tudíž čištění zabere spoustu času stejně jako krájení, vaření, míchání, přelévání do vyvařených sklenic.
Soutěž krásy, kterou pořádají supermarkety, by tohle ovoce nevyhrálo. Je to třetí čtvrtá jakost, odsouzená k zániku. Co když já budu jednou (nebo jsem byla, možná jsem teď) ošklivá, přehlížená meruňka?
A proto se ovoce ráda ujmu, i kdyby mě to mělo stát poslední síly. Když se dívám na sklenice s marmeládou druhý den, říkám si – jo, ten několikahodinový maraton měl smysl.
RECEPT:
Na 2 kg vypeckovaných meruněk jsem použila 1,5 kg krystalového cukru. Meruňky jsem nakrájela na kousky, promíchala s cukrem a nechala odležet. Za stálého míchání jsem vařila asi 45 minut, přidala jsem trochu skořice a pár zrnek kyseliny citronové. Horkou marmeládu jsem plnila do čistých sklenic, vypláchnutých horkou vodou. Víčko jsem potřela pálenkou.