Kdysi jsem pracovala pro jedno z největších knižních nakladatelství na českém trhu, které začalo skupovat malá konkurenční nakladatelství. Během několik let se stalo lídrem na knižním trhu a přestože zůstaly zachovány obchodní názvy koupených nakladatelství, jejich identita se postupně vytrácela. Přestalo být na první pohled jasné, co to které vydavatelství svými edicemi sleduje, knihy byly zaměnitelné stejně jako lidé, kteří se přelévali z jedné redakce do druhé.
Fúze byla podle čísel úspěšná, prodeje rostly, ale najednou se v knihkupectvích prodávaly jiné knihy než dříve, něco jim chybělo, chyběla jim péče malého, sevřeného kolektivu, který text a grafiku vypiplá a knihu přivede na svět v nejlepší formě.
Marketingová oddělení velkých korporací nám vnucují pocit, že musíme mít stále novější typ telefonu nebo zázračný přípravek na mytí nádobí, hledají se nové vlastnosti, se kterými se spotřebitel rád identikuje. Tlak se zvyšuje, je toho moc. Vrcholem konzumerismu je pro mě reklama jednoho potravinového řetězce na XXL balení různých potravin a nákup pomerančů v kýblu. Děkuji, nechci.
Je mi blízká myšlenka dobrovolného omezení spotřeby. Skromnost. Místo expanze do šířky a do dálky, ponor do hloubky. Nemyslím si, že bych byla lepším člověkem než bezbřehý konzument, moje cesta mi ale přináší víc klidu.