Hlavně nehledat
Pustit se za křikem krahujce
Usnout na posedu
Pozorovat stopy divočáků v kališti
Nacpat si do kapes žaludy a bukvice
Překročit bludný kořen
Ztratit se.
Mám ráda cestu lesem. V lese je člověk nejblíž tomu, aby věděl, co je dobré, a co špatné. Zvláštní lesní světlo projasňuje nekonečný prostor a ta bytost-les se nechává pomalu poznávat. Ke sbírání hub musíte dostat pomyslné svolení a když je vám uděleno, nacházíte, nejdřív pomalu, a potom stále víc. Letos jsem čekala dlouho, ale vyplatilo se, z lesa se už pár dní vracím s pěknou nadílkou. A jsem za ni vděčná.
Houby představují na podzim a v zimě jednu z nedůležitějších ingrediencí mého jídelníčku. Proto ráda houby suším, mrazím, zavařuju, zkrátka se snažím všemi možnými způsoby o uchování tohoto pokladu.
Na mém food blogu LA CUOCA najdete řadu houbových receptů:
Sbírání hub, jejich zpracování a sdílení houbařských radostí u prostřeného stolu, to je jedna z NEJPOMALEJŠÍCH podzimních radostí, které znám. V houbaření je zároveň něco prastarého, pohanského, mystického, něco, co nás vrací do lůna přírody a vydává napospas její vůli. Tenhle pocit je pro mě posvátný.