Je to už dávno. Nebylo to v jiném životě? Tehdy jsem pracovala v proskleném mrakodrapu na kraji velkého města a neměla čas na pozorování změn v přírodě, na vaření polévky nebo na sběr léčivých bylinek.
Jednoho dne jsem se rozhodla ZPOMALIT a uzdravit se z rychlosti.
Chodím každý den ven za jakéhokoliv počasí a pozoruju ptáky, sbírám drobné předměty ze země, které někomu vypadly z kapsy, listuju starými recepty a vařím podle nich, objevuju poklady v antikvariátu a ve starožitnictví, čtu moudré knihy.
To, že jsem se rozhodla udělat za dosavadním životem tlustou čáru, mělo několik důvodů. Šlo především o zdraví. Stačí zagooglit STRES a vyskočí na vás dlouhý seznam zdravotních komplikací. Já jsem si jich během kariéry na vysokých manažerských postech zařídila hned několik. Kristovy roky a celkem nemilosrdná diagnóza mě donutily zastavit. A také změnit hodnoty a vytvořit prostor pro něco nového a smysluplného.
Co jsem změnila? Šla jsem na to pomalu a začala u jednoduchých věcí, které jsou běžnou součástí života.
- Ze všeho nejdřív jsem začala vařit domácí jídlo. Dala jsem si úkol: uvař alespoň jedno jídlo denně! Loupala a krájela jsem zeleninu, vkládala ji do hrnce a čekala, až se všechny chutě prolnou. Mezitím se pomalu měnil i můj život.
- Místo velkolepých pracovních výkonů a šplhání po kariérním žebříčku jsem se soustředila na maličkosti. Krmila jsem opuštěné kočky v tajemné zahradě, posbírala jsem papírové obaly rozházené u kontejneru a donesla je do tříděného odpadu, zalila jsem květiny u našeho domu, pochválila sousedce oblečení. U pokladny jsem pouštěla dopředu netrpělivé teenagery a při jízdě autem jsem začala dávat víc přednost. Komukoliv. Nezachránila jsem svět, ale na chvíli jsem si ho udělala hezčím.
- Hlídala jsem slova. Tak například jsem přestala říkat: já nikdy nebo já vždycky (protože vyjadřují absolutní postoj a já už dnes vím, že svět je spíš tekutý než pevný a že se vše, včetně mě samé, pořád mění). Nebo: ty asi nevíš (jak by to mohl ten druhý vědět, že jo). Uvědomila jsem si, že slova mají kouzelnou moc. Dokážou ubližovat a léčit. A tak si dávám pozor na pusu a než ji otevřu, radši si větu pořádně promyslím. Někdy to znamená mlčet. A já umím krásně mlčet.