Konkrétně do KYNUTÉHO. Poprvé jsem objevila jeho čarovnou moc už jako dítě. Líbilo se mi, jak díky droždí nabývá hmota na objemu, jak se na jeho povrchu tvoří bublinky a jak voní při pečení.
Chuťově patří k mým největším favoritům a ráda peču slané i sladké pochoutky, samozřejmě z kynutého těsta. Proces kynutí je pomalý a nejde uspěchat. Teplota všech surovin musí být stejná. Na přípravu těsta musíte proto myslet dopředu a vyndat z ledničky máslo, vejce a mléko. Po spojení ingrediencí v pružné těsto, čekáte, až vyskočí poprvé. Zpracujete ho, vytvarujete a dáte na plech. Znovu čekáte, až těsto podruhé povyroste. Pak ho šoupnete do rozpálené trouby. Přes okénko trouby můžete pozorovat, jak roste do finální podoby. Mezitím kuchyň zaplaví nádherná vůně jako z pekárny…
Mouka se skládá z tisíců rozemletých obilných zrníček a každé si v sobě nese svou minulost. Představte si, jak dlouhou cestu urazí mouka, než se dostane do nákupního košíku. Zemědělec musí zasít semínko, starat se o jeho růst, sklidit ho, zpracovat, rozemlít, zabalit…
V kvalitě mouky se odráží, jak rychle nebo pomalu se zlatými klasy člověk zachází. A protože my lidi máme možnost volby, volím mouku, která je v bio kvalitě a zpracovává se šetrným způsobem
Pečení opravdu zbožňuju a určitě s tím hned tak nepřestanu. Přidávám pár oblíbených receptů z mého kulinárního blogu LA CUOCA:
