Pivoňky jsou začátkem června ve středu událostí, všechno se točí kolem nich.
Zjara jsem míjela karmazínové pařáty trčící z půdy. A pak, v jeden jarní podvečer, začnou stonky, které mezitím potemněly, zezelenaly, vyhánět květ. Ten vypadá jako oživlý drahokam.
Jsou tu jen načas, možná do konce příštího týdne. Vídám je ve snách i po probuzení, jsem schopná dívat se na ně celý den a neodejít z domu, mohla bych promeškat chvíle rozvíjení korunních lístků, a to vážně nechci.
Přemýšlím, jak by vypadala bytost, která by se do pivoněk vtělila a lístky pivoněk omamně voní.