Nejsem pověrčivá. Když mi přeběhne černá kočka přes cestu, tak mě určitě potká štěstí. Schválně šlapu na kanály. Klidně nechám klobouk na posteli nebo spím hlavou v nohách. Těším se na pátek třináctého.
Lidé v dávných dobách viděli přicházet temnotu v okolnostech, kterým přisoudili zlověstný význam. Černá kočka je magické a tajemné zvíře a je tak snadné do něj promítnout vlastní strach. Už proto, že nevinná tvář se nemůže bránit.
Spojení černé barvy a negativity je až příliš přímočaré. Zlu byla v naší židovsko-křesťansko-pohanské tradici přisouzená černá barva, zatímco bílá reprezentuje dobro. Ve východních náboženských systémech tomu je naopak. Starověcí Číňané považovali černou za krále barev a ctili černou konzistentněji než jakoukoli jinou barvu. Na rozdíl od Evropy se čínští smuteční hosté nestrojí do šatů černých, ale bílých.
Já věřím v sílu bdělosti. Všímám si toho, co se děje kolem. Symbolů a nápověd je ale tolik, že se člověk musí zachytit rozumem v přítomném okamžiku a nastavit filtry jako zkušenost či inteligence (ve smyslu rozlišovací schopnost). Když pocítím nervozitu, prohloubím dech a pozoruju, jak se moje myšlenky kroutí a proč. Snažím se vystopovat jejich příčinu.
Zpomalení a přemýšlení o sobě a svých postojích místo horlivého posuzování a hledání viníka.
To je to, co u mě funguje.
